Muzikanti od kořene
Do Klenovce, malé obce na jihu Slovenska, jsme byli poprvé pozváni Ľubomírem Moncoľem, tehdejším kulturním diplomatem na československé ambasádě v Paříži, v roce 1984. Při první návštěvě jsme ještě zdaleka netušili, že se do Klenovce budeme deset let vracet navštěvovat naši drahou Oľgu Hruškovou. Jednoho dne roku 1984 jsme se při procházce v Klenovci setkali s romskou rodinou. Muž od rodiny, jenž byl houslistou místního folklórního souboru, nás pozval k sobě domů a dovolil nám naše setkání zdokumentovat fotoaparátem.
Tehdy náš kontakt s romskou kulturou mohl skončit. Ale hned následující léto se do Klenovce navracíme s fotografiemi, které nás nenechávají na pochybách o tom, že tato malá obec doslova překypuje skvělými hudebníky. Po vřelém přivítání jsme si uvědomili, že se naše fotografie staly nositeli vzpomínek. Houslista i jeho žena, s nimiž jsme se předešlé léto setkali, zemřeli, ale na fotografiích, které kolovaly z ruky do ruky, byli stále přítomni. Tak začal náš klenovecký příběh, který dosud neskončil.
V současnosti cestujeme do dalších zemí střední Evropy, ale na milovaném Slovensku se při každé cestě na pár dní zastavíme, abychom potkali rodiny muzikantů a staré přátele z Klenovce.
Claude a Marie-José Carret
Fotografové
„Tady v Klenovci, když se narodil kluk, tak mu jako malýmu podstrčili smyčec, a když ten smyčec vzal do ručky a zatahal za něj, tak bylo jasný, že to bude muzikant!“ Tak začínalo mnoho vyprávění o zdejším muzicírování, které jsem mezi Romy v Klenovci vyslechl. Kdekdo by mohl pragmaticky namítnout, že když přece podstrčíte malému dítěti do ruky cokoliv, tak to prostě popadne; a to by pak muselo znamenat, že se muzikantem stane úplně každý, a to přece není možné! Kdo by se něco takového ale odvážil tvrdit, tak zřejmě nikdy nenavštívil Klenovec.
„My jsme muzikanti od kořene,“ vysvětlil mi jeden starší místní muzikant. První Romové totiž do Klenovce přišli se dvěma muzikantskými rodinami v osmnáctém století na pozvání místní šlechtické rodiny Kubínyiů. A protože sehnat dobrou práci v Klenovci nebylo nikdy jednoduché, bylo to právě muzikantské řemeslo, které zajišťovalo rodinám obživu a které se mezi místními Romy hrdě předávalo z generace na generaci. Ačkoliv se v posledních letech značně obměnilo publikum, repertoár i hudební nástroje, které už navíc zdaleka do ruky neberou jen muži, i dnes v Klenovci uslyšíte vynikající muziku, ať už z rukou profesionálů, které si na zábavy zvou lidé z celého Slovenska, hudebníků místního folklórního souboru Vepor, nebo těch, kdo hrají pro svoje potěšení napříč všemi hudebními žánry.
Výstava Clauda a Marie-José Carretových nás navrací do 80. a 90. let, kdy muzicírovali otcové a dědové těch, kdo v jejich řemesle pokračují dnes. Fotografie jsou tak živé, že když se do nich zaposloucháte, uslyšíte bohaté akordy romské muziky, které se Klenovcem linuly po generace a které jistě budou znít, dokud bude Klenovec Klenovcem.
Petr Nuska
antropolog & etnomuzikolog
